Notul so lè bazè skol dè vî tin

Ciste ouve ci egzistêye eto divins ds ôtès ortografeyes : RifondouFeller.
Notul so lè bazè skol dè vî tin
BSLLW (t. 4, p.66-78),
[ 1 ]
NOTUL
SO LÈ BAZÈ SKOL DÈ VÎ TIN.


Cronmoûse (1) è l’ pu bai vinâv del komeunn di Hesta, vo dirî on pti pôr di mér. C’è la ki, li vintt di novinb mèie sett cin è ûtante kwatt, li Bondiew s’a-t-avizé di m’ tapé so l’tair… On n’wèzreû dmandé s’il a bin ou mâ fai, ci sèreu l’ofinsé môrtélmin ! Tan k’a mi ji n’mè sâreû plinte.

J’a co bon dè rloukî n’pitite mohonn com on sânî, ki jon li pti Chôfontaînn, c’è la ki m’pôv mér m’a hocî, fahî, kanndôzé, mâgré to lè toûrmin ki j’lî a fai èduré noûf meû â lon !… C’è la dvin ki j’a pacé mè sett prumîrè-z-ânnaie. Ji lî fai co voltî on bai serviteûr a ciss nozaie mohinett la (2), kwan ji pass po alé rvèï l’ciss di m’pér, è Hâgneû, è lî d’né on cô-d’chapai oci.

J’aveû kwatr an è dmèie kwan on pârla di m’ mett è skol ; c’è l’ dâll del fameûze atèlaie, di l’èwaré rmow-maneg d’ûtante-noûf, di noss prûmî révolucion anfin, k’a mètou tote l’Eûrôp cou dzeûr cou dzo, k’a cboüî tott lè tiess, èfouwé to lè cervai, k’a rtoûrné l’monte, fâ-t-i dîr, com on coturî ritoûnn on vî pelé justâkôr kimagnî dè mott (3).

Adon, lé-z-èfan ni cnohi lè skol ki par lè sogn k’el fî hapé. Por zel, on maiss-di-skol esteû-t-on spawta, on spêr, on leû-warou ; è lè skol, dè mohonn di chatimin, dè vraiè prihon com â Baïâ (4), wiss k’on mèlév’ lè so, lè baligan è d’ tote sôr di kounass.

È no bon parin (ki l’ Bondiu âïe leû-z-âm di turto !) si conplaihî a no mintni dvin cè pawoureûzè pinsaie la, po s’ fé pu-z-âhèiemin [ 2 ]obèï. Si no fî l’ mâlapri, i no mostrî l’ lon deû to no dhan : « Ti mè l’ pâret, va ; t’îrè-t-è skol, è la ti sèret batou avou n’bone vech, è on t’ t’aprè-t-è l’ kâf ! »

Di leû kosté, lè maiss è lè dam-di-skol respondî : « Awet, mètém voss fi, ji v-l’arinjrè com i fâ ; avou kékè bonè bouv-al-jaiv, jè l’ frè bin hoûté, mi, ni v’z-inbaracé nin. » Po no-z-espawté co davantech, i mannsî lè-z-èfan mâmurvin dè l’z-î fé magnî dè pan to sech, del sop â papî, è dè-z-ôtè loignrèie ki j’a roûvî.

On bai joû, mi toûr vina ; j’aveû fai piett paciainss a m’ mam, el mi hapa po l’ pogn’, mi mina juska l’ouh del mohonn di pènitinss, è m’î voléf fé intré foircémin. Mi k’a todi stu on pô vîreû, on pô tiess di hoïe, ji n’ vola nin roté on pa enn avan ; ji rézista kontt deû-z-ôtè feum ki m’apougnî po lè bress è lè janb ; ji m’ difinda di mè pî é d’ mè min com on pti foûléî, to m’ kihinan com on jônn dial divin on sèiai d’ bèneûtt-aiw : i fala ki l’ maiss abrokah sor mi avou n’koriantt wèzir’ ki m’ fa toûrné deûss treû fèie âtoû dè rin. Ci crânn ranfôr la finiha l’ trûlaie. On n’ sâreû creûr kél foiss d’ârgumin, kél lokinss i gna d’vin n’baguett di sâ ou d’ neûhî, surtou si ell è mètow enn oûf par inn om k’a goûrjî on hûfion d’ trop !… Ji mouça è l’ gaïoûl to choûlan è to trônnan.

Com a ciss-t-ag la on s’a bin ratt konzolé di baicô di pti-z-akcidin, ji kontinouwa d’î alé to lè joû sin moti ; ji n’ poléf pu mâ dè fé di m’ tiess, lè cô d’trik m’avî advairti, è ji lè sintéf co.

Ji m’trova la avou kwinze ou sass piti maçouket com mi, bâcel è valè to kmahî èçonl : c’esteû sou k’on lom asteûr ine sikol gârdiaînn, k’è portan baicô mî réglaie. On-z-î aprindév on pô a lér, trè-pô à scrîr, é on päîv ine blanmûze (5) li meû.

Vocial ine pitite liss dè liv k’on s’ siervév alôrs po lér :

  1. 1ᵒ Li creûhett,
  2. 2ᵒ Li keûr d’amoûr (6),
  3. 3ᵒ Li lîv di komugnon,
  4. 4ᵒ Li pti catricem,
  5. 5ᵒ Li gran catricem,
  6. 6ᵒ Li lîv Jézu-Kri,
  7. 7ᵒ Li lîv micîf (7),
  8. 8ᵒ Lè gazett,
  9. 9ᵒ Lè Lett.
[ 3 ]

A on novai skolî, on lî mètév dabôr divin lè min li creûhett, ki kminsîf po l’ creû d’ pâr-Diew, âfiss k’i s’ segnah divan dè lér ; è po ess pu-z-abèie, no dhî simplumin, to mètan on deû so l’ fron : pér… soit-il ; pui on loumév vinte-sett lète l’eunn aprè l’ôte. Lè deû prumîr, c’esteû l’ gran A è li pti â. On lè prononcéf kom è francè, sâf treû : li v si loumév vu (po nin dîr ) ; li w si léhév doblu, è po l’ z on dhév zétâ. Aprè l’ zétâ c’esteû l’ etc, ki rprézintév li conjonkcion francess et : l’alfabett finihéf par li mo est, k’on spèlihév é-s-t aiss. On dmanéf po l’ mon inn an la dsu !

Çou ki sûvév l’A-B-C, c’esteû l’ Notru-pér, l’Avé-Mariâ, li Kroi-an-Dieu lè pér, lè kmânnmin d’ Diew è d-l’Eglîss, pui lè sillab ba, , , , bu ; ca, , , etc, inprimaie so on foïou a pâr.

Oci vitt ki l’ poupâ parvinév al prumî rôïe dé notru-pér, i rèkorév a dadaïe è s’ mohonn po anoncî l’ bone novel ; si mér, tote binâh, n’aveû rin d’pu hâsté ki d’alé dîr a sè wèzenn : mi fi k’ess-t-a n-o-nott ! ! El lî dnév deû-z-aidan po dè cèlîh, c’esteû-t-ine fiess è manech, on magnîv dè pailaie di boûkett.

On pô pu târ, si l’èfan aveû polou lér ou seûlmin spèli a dmèie bin li prumî pâch to-t-ètîr, novel jôie, novel fiess ; li mam aléf ko chawé to costé : mi fi k’ a toûrné l’ foïou ! ! Ci joû la, on fév ko n’ gasgogoïe po l’ mazett.

Aprè l’ creûhett, vinév li keûr d’amoûr, piti lîv di noûv ou dî pâch, to rinpli d-l’ amoûr di Diu ; i contnév dè pâtêr, dè-z-ak di foi, di kontricion, è dè-z-ôtt.

Li lîv di komugnon acsegnif çou ki falév fé divan è aprè li kfècion, divan è aprè l’ komugnon.

Li pti è l’ gran katricem estî-a po prè çou k’i son co oûïe, ôrmi sakwantè kestion on po tro-z-ènoçaînn po on siék di loumîr com li noss. On-z-a bin fai di lè sèchî foû ; ell on stû ranplaçaie par dè-z-ôtt pu-z-a poirtaie del jôness d’asteûr, k’ è bin pu sincieûze è pu malenn ki no n-l’estî !

On trovév divin l’ lîv Jèzu-Kri li naiçanss, li vèie, li pacion è l’ moir di Nott-Signeûr. [ 4 ]

Tan k’â lîv-micîf, c’esteû, sorlon mi, onk dè pu-z-ûtil. Li kminsmin mostrév li manîr dé fè dè lett, è principâlmin dè ciss di komerss ; si gnaveû-t-i dè model inprimé avou dè krabouïeûzè lett (8) Li dierin chapitt konprindév ine istoir abrégèie di noss vèie di Lîch (9).

Inn fèie k’on-z-aveû pacé l’ lîv micîf, on-z-esteû déjà fîr di çou k’on saveû, paski on v’ fév lér lè gazett ; on s’ pinsév dè pti-zom ; on-z-esteû to ètai dè poleûr prononcé dè no d’ vèie ètringîr d’Almagn, di Holantt, etc ; com, par exinp, Altenkirchen, Lichtenstein, Ehrenbreisten, Bergottsom… ; è on s’ dinév li ton dè guèrî avou lè grantè gin, çou kè l’z-î displaihîv acé sovin.

C’è por kwan on-z-esteû-t-â Lett k’on féf pèté di s’ narenn !

Baikô d’ gin n’ sâron nin sou ki j’ vou dîr avou soula : vocial deû mo d’esplikâcion.

Li ci k’ esteû capâb dè lér lè papï scri, tél ki lè vî-z-ak di pârlî, di droçâr, di grèfî, di skrieû, è gènèrâlmin tote lè mâlè-z-èkriteur di c’ tin la, kestî télmin grabouièie ki lè falév adviné (10), on dhév di cila : il ess-t-â Lett, c’ess-t-on hietan suget ! Il akwèrév li tite di savan, è i n’ alév nin pu lon, enn nè saveû ottan ki l’ Maiss, è télfèie puss, dihéf-t-on.

Po pârlé dè pûnicion, li pu doûss, c’esteû d’ess mètou a gno ine eûr ou deû, è, sûvan l’ ca, i falév tini lè bress è creû è lè gno so n’kow di ramon. Kwan l’ Maiss si mâvléf, il aveû on lâch platai d’ boi ki tnéf po l’ kow, si fèréf-t-i brûlâlmin avou so l’ tâçai del min dè pôf sikolî. Inn ôte fèie, c’esteû-t-on boirai d’ raînn di ramon, ki fév senti di tott sè foiss so li rvies-min dé pti mâlureû k’aveû trop jâzé, ou k’aveû vnou tro târ è skol : on barèteû, on jurâ, onc ki s’aveû batou avâ lè vôïe, enn n’aveû so s’ cou to nou, aprè lî avu dfai s’ kou-d’châss â-z-oûïe di to lé-z-ôtt.

Mè lèheû, si j’enn n’a, pinsron è ji pinsreû bin avou zel ki vola dè ransegnmin acé so ciss boign sikol la ; di manîr ki ji dvreû m’bôrné a dîr avou lè latiniss : ab uno disce omnes. Portan, divan dè pârlé d’on deûzinm ètâblismin, ji vou co, a to riss d’anöî lè ci [ 5 ]ki voron lér mè galguizoûtt, rapoirté sakwantè particulîârité ki spacèvè divin l’prumîr, ki m’a strindou inn an è d’mèie,

1ᵒ Li vèie Crustînn (c’esteû l’feum dè maiss) m’aprinda par keûr li dé-prô-fondiss è latin ; è chak fèie k’on sonév ine transs, ou k’i pacév inn ètermin, el no fév mett a gno dévôttmin, è mi ji rècitév li sôm da David po lè moir è lè moran.

2ᵒ El no fév co agènî a l’ouh, kwan lè cori dè Prinss Honsbrouk anoncî l’arrivaie di leû maiss, è, to paçan, l’Evek-Sovèrin no dnéf si bènèdikcion.

3ᵒ Sin-Grigô esteû l’patron di to lè maiss-di-skol ; on-z-aveû kangî ci joû là (li doze di mâss) ; chak sicolî esteû moucî com li dîmegn, è sovin i strimév inn noûv mouceûr. I rçuvév ine banîr, c’ess-t-a-dîr ine baguett gârnèie di moçai avou dè ging-gon dsu (11) ; on fév inn espéss di ptite porsécion (12) è vinâf, pui no-z-alî (12) a mess al chapel di Sin-z-Orémuss (13). K’esteûch hâtin, mi, avou m’bai roch koud’ châss, mè vètè châss è dè rlûhantè blouc di keûf so mè solé ! Aprè l’cermonnrèie li dam no fév beûr li cafet to magnan dé pannhai (14) : on s’dott bin ki lè pér è lè mér pâîvè to soula, è ki l’ profi n’esteû nin d’leû kosté.

4ᵒ Li vî Stiennon (c’esteû l’no dè Maiss) fév li bârbî ; è s’ fi, dèjà inn om, tinév li minm mestî ki s’ pér. To lè deû, il ahècî leû kantt è mitan d’ li scol, è noss prézince, to s’ divizan to hô di traze a katwass. So c’tin la, no hoûtî leû mècech, no jowî ; télfèie no-z-aprindî no lèçon, è l’pu sovin no n’ aprindî rin dè monte, no bâî. Po horbi leû rézeû, i mètî on dra d’hiel so li spal del pralik ; è si vitt ki Crustînn aparsûvév onc di no-z-ôtt k’ aveû l’ vizeg mahuré, el hapéf ci sacri drapia la, k’aveû siervou a fé co traze bâb, è no frotév li bok è l’ narène avou ! Ji fruzih co, kwan ji sonch a ciss-t-abôminâb clikott la !

5ᵒ Outt di soula, si om esteû sôdâr di Lîch ou magneû d’salâtt (15). Lôrski rivnév d’avu fai s’sierviss, il aveû sovin houmé pu d’inn sopène di pèket ; adon l’pôv feum enn n’aveû pèzan, ell esteû batow, è l’ sôlaie è l’ fév ploré a chôtè lâm. Divin c’ ka la, [ 6 ]i no faléf tini pâhûl ; no n’wèzî soflé, sin koi no-z-ârî rçu lè contrikô : cè saînn la fî sônné l’ coûr â wêzin ki v’nî hoûté â-z-ouh.

6ᵒ Anfin, no-z-avî dvin no-z-ôtt inn jônn sott di naiçanss, ki s’ mér avôîf po s’è dhalé. Sovin i lî prindév dè fouk, el pochîf to-t-avâ l’ pless to chantan on baragwin ki personn ni konprindéf ; è to koran, el lèîf toumé dzor lèie çou k’ell aveû d’trop è coir… Ji v’ lai a jugî kél èfet çoula dvéf fé ! Vo-z-ârî dvou no véï turto apicî no narenn, to brèian : puf, chinn ! Kél flaireûr ! On pondeû k’ âreû stu tèmon enn n’ âreû moutoi fai on plaihan lâvlai (16).




On m’ prinda foû d’ ciss crotaie sikol la po m’ fé intré dvin n’pu hôtt. Ciss cial estan plaçaie a l’intraie del vèie, ell esteû pu konsidéraie. El pacéf po l’ pu hipaie di c’tin la ; on-z-î aprindév acé bin, li Maiss aveû n’ bel min, é lè Calvette, lè-z-Amiable, lè Grenon n’estî nin co knohou (17). Il esteu foir akalandé po fé dè lett, dè kwitanss, dè suplik, è soula grâtismin, charitâvmin. Par mâleûr i falév sicrir so sè gno, pusk’on-z-esteû-t-aciou so dè pti chiniss di ban, k’ estî to ba, è le gno vi rmontî juskâ stoumak.

Aprè m’avu exâminé, i m’ meta â lîv-micîf, è soula m’ ékorèja fameûsmin.

Chak sicolî, toûr a toûr, kwitéf si plèce po alé rkoirdé adlé lu ; i v’ hoûtév ou i n’ vi hoûtév nin, ca d’ tin-z-in tin i s’èdoirméf ; è i n’ si fâ nin merviî d’ çoula, c’ess-t-ine si rutt è si anoïeuze bèzogn ki d’aprintt a lér a inn ârmaie d’èfan !

Tél fèie oci, kwan on léhéf tro biesmin, i v’ foutév inn târtaie. Po dè jeurmin, po dè barett, i dnéf kâzî lè mainmè pûnicion k’ è l’ôte sikol ; min cou k’esteû pé, i v’féf rijonte lè bèchett di vo deû po fèri d’su avou l’ tiess d’on scriftôr di keûv d’on pî lon : O ! soula fév on mâ d’arégî ! Di puss, li ci ki s’âreû-t-avizé dè rsèchî s’ min, atrapév dè boûv-al-gueûie, i v’ zè l’ hapéf po n’ pougnèie di jvet, è l’kihoïéf télmin ki l’ povr-èfan enn n’esteû to bablou. [ 7 ]

I no diktéf to lè joû foû dè prumî lîv ki lî toumév dizo l’ min ; i korégîv no fâtt sin dir pokoi, è sin dné nol esplikâcion so lè dî pârtèie dè diskoûr. Lè mo suptantif, acjektif, vairb, analiss, etc. estî dè hébreû po no-z-ôtt ; no pinsî avu tro pô d’ètainnmin po lè konprintt ; i n’estî al poirtaie, dihign, ki dè crânè tiess com lè ciss di Lovin, k’ avî n’ si tèrip rinomaie !

So lè kwatt a cink an ki j’a stu d’zo s’ patronech, on n-m’a mâie fai konjugué on vairb ; no n’ savî minm çou k’lè mo konjugué è konjugaizon volî dîr. Maiss è skolî pârlévet oci sovin l’walon ki l’francè : po l’trémâ, no dhî deû piket so l’ ï, è l’acsan circonflek, no l’ loumî on pti teûtai.

Al sôrtîze di ciss sikol la, to sou k’ ji cnohév del granmair, c’è k’ â plurié i fâ adjouté inn s ou inn x, è télfèie rin. Portan, ji wangnîf todi l’ deûzinm plèce divin lè konpôzicion, li fi dè Maiss estan tofêr li prumî… com di raizon.

On s’î okupév on pô d’ géiografèie ; j’aveû rittnou è m’ tiess lè kapitâl di l’Eûrôp è sakwan-z-ôtè vèie ; min ji n’vèia mâïe ni atlass ni kartt gèiôgrafik.

Di l’ârmètik, on nè pârlév nin ; li joû ki j’kwita, ji n’âreû polou fé n’ acdicion ; ji n’ saveû on pô conté k’al lonc crôïe (18), com mi pôv mér mi l’ aveû apri.

On päiv on skélin (60 centimes) li meû, è, al Tocin, on dnév inn kahott di vin patâr, ine fèie a fé, li mitan po l’ châfech.

Al fiess dè Maiss, on no fév dôcé volontairmin treû-z-ou kwatt patâr, è po çoula no rçûvî on micho â boûr è ine îmâch. Lè ci k’ avî optinou lè mèieû pless wangnî dè préviléch, k’on lom âjoûrdou dè bon poin ; lè pu-z-avanci enn n’avî 50, 100, 200, sorlon l’ca, é cè chîf la estî marké podrî l’îmâch. Lè préviléch siervî a rachté n’pénitince. Si v’ z-avî mèrité n’volaie, ou bin d’ess mètou a gno, d’ess lohî a cô d’ vech ou di scriftôr, vo prézintî voss-t-îmâch, on v’ rabatév dîh, vintt ou trinte poin, è v’ z-estî sâvé.

To lè semdi, no dnî n’ aidan po Notru-Dam ; on-z-esprindév deû [ 8 ]ptitè chandel a costé di s’ potal, pui l’ Maiss ou s’ fi, k’esteû dozrai a Sin-Biettmé, chantév lè nétalèie di la-Vierg, é no respondî : ora pro nobis.

Sou k’on-z-aprindéf parfaittmin avou zel, c’esteû lè priîr è l’ katricem. Divan dè tni skol, li pér situdîf po s’ apriesté ; i s’ apontîv minm a pârti po Rom ; min n’ jône lurett, k’esteû dvin sè-z-ârdeûr com lu, seûri l’adawî, mâgré k’ el fouh rocett : noss dimèie priess è l’ sipoza.

Ji m’ritira po fé m’ prumî komugnon. Li vikair di Sinte-Feû mi kestiona, m’ akcepta, è m’akoirda, po l’gran joû, li deûzinm pless è keûr. Li prumîr aveû dèja stu destinaie â pu rich, koik’i fouh acé biess ; min i mèta on louwi d’ôr to jènn so l’aciett di l’ofrante (gna d-l’espri dvin on louwi d’ôr !)… j’ î mèta on jenn oci, min d’inn ôtt espéss ; c’esteû n’karmagnol di sîh aidan avou l’ bonet d’ liberté dsu (un décime) : lè deû pess si loukî to-t-èwaraie di s’ trové l’eunn adlé l’ôte.

On n’nè volèv nin portan â priess kwan il agrawî dè pti-z-abondreû com soula ; â kontrair, on lè plindéf co. A ciss-t-épok la, il estî si mâltraitî par lè pocèdé ki governî l’ paï, on l’z-î féf pacé dè si lai moumin, ki, s’il atrapî, ca fèie, câ d’ôtt, on sfai toûr di baston, on n’ lè-z-î meskèiév nin.


Aprè avu rinpli ciss sinte obligâcion la, j’ala avou onk di mè fré prinde dè lèçon d’ ârmètik, a deû patâr (12 centimes) par kachè po no deû ; c’esteû-t-amon on pôf clawtî del châcèie di Sin-Lînâ, k’aveû, mâgré soula, n’ fameûze vôk. Lè gin d’hî k’on l’ vinéf houkî d’ al Mohonn-del-Vèie, tott lè fèie ki gnaveû n’kimèlaie hâsplaie divin lè kontt dè Rciveû. Li bonn om parév no penn avou on vî rèzeû to hârdé è to-z-arèni ; é d’ tin-z-in tin i s’interonpéf po brair so s’feum ki ramtév avou sè wèzenn : « Taiss-tu, dhéf-t-i, gueûiâtt di m’ ci, chawâtt di m’ la ! no n’ polan rin fé, câss di ti ! »

Po côpé coûr, no-z-aprindi lè kwâtt prumî rék machinâlmin, [ 9 ]com dè paroket, lè raizonnmin estî-t-inknohou. No-z-avî èdamé lè frakcion, min com i n’ saveû l’ manîr dè calkulé l’ dènôminateûr komun, ki faléf coiri di s’ tiess to s’ mâgrian, no trovî çoula tro mâlâhèie, è no pierdî l’ goss.

Tél estî lè skol è tin d’ no granpér è d’ no tâïe !

K’ on prinse lè pônn di lè konparé avou lè ciss d’ asteûr : oûïe, lè-z-èfan plorè po k’ on lè laize alé è skol ; è di m’ tin on choûléf po nin î alé ! I falév deû-z-an po savu lér on pô koranmin ; oûïe, inn èfan d’ sîh an, â bou d’ treû-z-ou kwatt meû, lé lè gazett è scrî dè bèlè pâch ! N’a-t-on nin dreû di s’ merviî ki gnâïe co dè gin ki gèmihet po ravu l’ bon vî tin ?

Com soula n’ poléf todi duré, l’ansegnmin divna finâlmin métôdik, è l’ prumî ki s’ î fa rmarké, ci fouri on certin Wilmart, ki jusk’ adon aveû vikoté d’ine pitite tavienn ki tnév a Cronmoûse ; è, com si l’ Bondiu l’inspirah, di kâbartî i s’ fa maiss-di-skol, è i rèiûciha ; i s’î prinda si bin k’il atira to l’ z-èfan dè viech, è so pô d’ tin il eûri pu d’ cin skolî. Koik’ i seûie è wahai dispôïe lontin, ji so bin binâh è ji m’ fai on dvoir dè saizi l’okâzion d’onoré s’ mémoir, to fan rsovni d’ lu a mè vî kamèrâtt di Hesta, ki m’è sâron bon gré, j’ enn nè so sûr, pask’i savè com mi li gran bin k’il a fai al jôness ; ca, divan lu, on gran nonb di jônè gin, valè è bâcel, on crèhou, s’ on marié è on morou sin savu ni lér ni scrîr. I m’a fai del pônn d’aprinte ki nouk di sè fi ni d’ sè fèie ni kontinouwév l’ovreg di leû pér.


Vomla arivé so l’ soû d-l’ânnaie 1796. Li governèmin francè ètâbliha dè skol çantrâl, ki n’ estî co wair ôrgânizaie so on si bon pî ki lè-z-Atènéie é lè Colég d’âjoûrdou ; min, mâgré leû dèfô, ell on fôrmé on troupai d’ om di tiess k’ on fai pârlé d’ zel to fan oneûr a noss paï.

Pô d’ânnaie aprè, l’anpèreûr Napolèion prumî lè mèta-ju, è lè Licéie prindi leû plèce…… [ 10 ]

Ji m’arett cial è ji lai l’ afair à-réss po fé n’ bonett a Matî (19). Il ess-t-inûtil ki jè dèie davantech so ci tin la, baicô d’ sorvikan enn nè savet ottan è puss ki mi so lè tèrip-z-évennmin ki s’î son pacé. Ji lè prèie seûlmin dè radjouté çou k-j’ârèt roûvî, è ji lè rmercih davanss (20).


NOTES.

(1) On a prétendu que le mot Coronmeuse signifiait courant de la Meuse, qualification qui pourrait convenir également à tous les points du cours de cette rivière ; les bateliers hollandais en donnent une étymologie plus rationnelle, à mon avis ; ils le font dériver du flamand Krom, bossu, courbé, coudé, et de Maas, Meuse ; et, en effet, antérieurement à la construction du canal latéral, la Meuse fesait en cet endroit un coude considérable.

(2) La maison qui a abrité mon berceau existe encore aujourd’hui à peu près dans le même état : c’est une des plus humbles habitations du quartier, et le seul toit de chaume qui y figure encore. Bien qu’elle fût pourvue d’une arrière-cour avec un autre petit bâtiment servant de buanderie, et d’environ 250 mètres carrés de jardin, mes parents n’en payaient que 10 patacons (47 francs) de loyer annuel ; et en 1790, ils l’abandonnèrent, parce que le propriétaire en avait élevé le prix de 10 à 15 patacons (70 fr. 50). Elle se loue aujourd’hui au moins 300 francs.

(3) Je n’ai qu’un souvenir confus de ce grand événement ; je me rappelle seulement d’avoir remarqué beaucoup d’agitation, d’avoir entendu du bruit, des vociférations, des menaces. Il me semble voir encore un tonnelier, sa doloire à la main, se disposant à enfoncer la porte d’un avocat ; des mères éplorées venaient retirer leurs enfants de l’école, etc., etc.

(4) Aux Bayards, ancien hôpital de fous, qui était situé dans la rue qui en porte aujourd’hui le nom. Voyez les Promenades du docteur Bovy, tome 1, page 27.

(5) Ancienne pièce d’argent depuis longtemps tombée dans l’oubli ; elle valait 5 sous de Liége (30 centimes).

(6) Le titre français était : Petit accord d’amour.

(7) Titre français : Lettres missives.

(8) Caractères gothiques qui étaient assez difficiles à lire. [ 11 ]

(9) Cet abrégé commençait ainsi : « Saint-Monulphe allant un jour consacrer une église à Dinant, aperçut en chemin une croix toute brillante de lumière, qui tombait sur un petit village ; et ayant appris que ce village se nommait Liége, il prédit qu’il deviendrait une ville considérable. » Voyez aussi les œuvres de Bovy, tome 2, page 18.

(10) L’art de les déchiffrer se nomme aujourd’hui Paléographie.

(11) Oripeau, clinquant.

(12) Très-anciennement, on disait partèchon, et ce mot est encore en usage dans des localités excentriques.

(13) Le mot Oremus est une corruption du latin Erasmus (Erasme), en wallon, Râss et Râskin. On remarquait dans cette chapelle un tableau représentant le martyre de Sᵗ-Erasme, lequel consistait en un treuil tourné par ses bourreaux ; sur ce treuil s’enroulait les intestins de la victime, couchée par terre les mains liées au dos. Les pauvres mères y déposaient d’ordinaire des bandelettes de toile (bainn di botroûl) en guise d’offrande, pour invoquer l’intervention du saint en faveur de leurs enfants atteints de coliques ou d’autres maux analogues. Mes parents étaient gardiens des clés, et en rémunération de ce que j’y servais la messe tous les jours, ils étaient autorisés à s’emparer de ces ligatures, qui étaient ensuite livrées gratis aux habitants du lieu, pour le pansement d’une plaie, la pratique d’une saignée, etc. Aujourd’hui cette chapelle, avantageusement remplacée par la nouvelle église de Sᵗ-Lambert, a cessé d’être livrée au culte ; elle fait partie intégrante de la belle propriété de M. Masset, bourgmestre d’Herstal. Il paraît que le tableau dont je viens de faire mention a péri de vétusté.

(14) Petite miche de deux liards (3 centimes).

(15) Soldats des anciens princes de Liege. Voyez Bovy, tome 3, page 3.

(16) Tout ce détail est puéril, lecteur bénévole, je l’avoue. Cependant il n’a rien d’exagéré ; il pouvait encore, il y a peu de jours, vous être confirmé par une dame contemporaine qui figurait avec moi dans cette gothique et bizarre institution. Quoique plus âgée que moi de deux ans, elle avait encore bon pied, bon œil ; et, à l’occasion, elle se plaisait à m’entretenir de cette circonstance de notre vie. J’ai lieu de croire que naguère vous vous êtes régalé plus d’une fois chez elle de l’agaçante pomme de terre grillée, que vous arrosiez d’un vieux flacon de chambertin… (Au moment où j’écrivais ces lignes, un fatal avis bordé de noir m’annonce qu’elle venait de payer son tribut à la nature).

(17) Calligraphes renommés il y a quelque trente ans.

(18) Calcul en chiffres romains rassemblés d’une manière arbitraire ; un liard y était désigné par un O, deux liards ou un demi-patar par un trait —. [ 12 ]

(19) Cette locution proverbiale peut se traduire par celle-ci : pour en faire des choux ou des raves.

(20) En finissant, je ne puis me refuser la satisfaction de consigner ici, autant que ma mémoire me le permet, les noms de ceux de mes condisciples de l’École centrale, qui se sont fait un nom dans la magistrature, dans l’armée, dans les arts, les sciences, les lettres, etc.

  1. *Bayet (Pierre-Joseph), dessinateur au cadastre.
  2. *Bayet (Thomas), inspecteur du cadastre.
  3. Bayet (Henri), dessinateur, contrôleur à Namur.
  4. *Bertho, agronome.
  5. *Bouhtai, officier, frère du général.
  6. *Brixhe, avocat-général.
  7. Brixhe, général.
  8. *Brodel, officier.
  9. *Chèvremont, ingénieur en chef des mines.
  10. *Closon, docteur en médecine.
  11. *Dandrimont, avocat-général.
  12. De Behr, premier président de la Cour d’appel.
  13. *Demany, secrétaire communal.
  14. *De Montaigne (Jacques), dessinateur et agronome.
  15. *Donéa, dit Donnay, ing.-vérificateur du cadastre.
  16. *Doutreuwe, artilleur.
  17. *Dumont (Jean-Baptiste), géomètre-arpenteur.
  18. *Dumont (Barthélemi), géomètre-arpenteur.
  19. Dumont, notaire.
  20. Favechamps, ingénieur-mécanicien.
  21. *Galhausen (Simon), statuaire.
  22. Groulard, père, conducteur des ponts et chaussées.
  23. *Halkin, ingénieur des ponts et chaussées.
  24. *Hanay, géomètre au cadastre.
  25. *Henri, colonel.
  26. *Hoka, arpenteur.
  27. *Jacques, professeur au Collége communal.
  28. *Keppenne, avoué.
  29. *Keppenne, notaire.
  30. *Keppenne, géomètre au cadastre.
  31. *Lambinon-Duchâteau, échevin.
  32. *Leclerre, insp. des cont. en France.
  33. *Leduc, géomètre-arpenteur.
  34. *Lefebvre (Laurent), peintre.
  35. Lonhienne, sénateur.
  36. *Marie, officier.
  37. [ 13 ]
  38. *Olivier (Gilles), arpenteur.
  39. *Perot, capitaine dans la garde royale.
  40. Poswick, greffier de la Cour d’appel.
  41. Raikem, procureur-général.
  42. Raikem, professeur émérite.
  43. Raikem, pharmacien.
  44. *Ramoux, ancien bourgmestre de Jemeppe.
  45. *Renard-Chefneux, professeur à l’Académie de peinture.
  46. *Ruthiel, statuaire (ancien berger).
  47. Teichman, gouverneur de la province d’Anvers.
  48. *Verninck, avoué.
  49. *Waltéry (trois frères), industriels.

Le signe * indique les ravages de la mort.

H. FORIR.